Andrew Johnson
| 17. americký president | |
| narozen : | 29. prosince 1808 |
| zemřel : | 31. července 1875 |
| funkční období : | |
| 15.04.1865 - 4.3.1868 | |
| politické zařazení : | |
| Unionista ( Demokrat ) | |
Chudý krejčí i politik
Dětství Andrewa Johnsona bylo neveselé. Narodil se v Raleighu v Severní Karolíně a pocházel z velice chudých poměrů. Jeho rodný dům stál na pozemku patřícímu k hostinci, kde oba rodiče vypomáhali. Otec Jacob si navíc přivydělával jako podomek a hlídač, matka na živobytí vydělávala buď jako pradlena nebo švadlena (v tom se prameny rozcházejí). Jeho otec zemřel, když byly Andrewovi tři roky, snad na infarkt. Andrew i jeho starší bratr William odešli na popud matky do učení ke krejčovskému mistru, odkud ovšem oba po pěti letech utekli. Krejčí Selby je nechal hledat jako uprchlíky a oba mladíci, kterým se příliš nedařilo, se vrátili.
Ale Andrew za nějaký čas odcestoval s rodinou do Greeneville v Tennessee a zde si založil krejčovskou dílnu. Ve svých 18 letech se oženil s Eliza McCardle, dcerou místního ševce. Údajně je oddával bratranec otce příštího presidenta Lincolna. Měli spolu později pět dětí. Byla to právě jeho žena, kdo téměř negramotného Andrewa učila a on se pak samostudiem zdokonaloval.
V podnikání se mu dařilo a v dílně zaměstnával i několik otroků, ovšem zacházel s nimi velmi slušně.
Johnson se začal intenzivně zajímat o společenské a politické dění ve městě, účastnil se různých diskuzí a objevil zde svůj řečnický talent. Když ve městě roku 1828 založil dělnickou stranu, tak o dva roky později ho jeho stoupenci zvolili do funkce radního. Dokonce vstoupil i do místní milice a získal hodnost plukovníka. Roku 1833 se stal starostou města.
Jeho dalším úspěchem se stalo zvolení do tennesseeské sněmovny roku 1835 a roku 1839 se stal místním senátorem. Tehdy se definitivně přiklonil na stranu Demokratů a vstoupil do této strany, když i v minulosti se svými názory klonil na stranu presidentů Jacksona a Polka.
Do vrcholné politiky se dostal roku 1843, kdy byl zvolen do Kongresu jako reprezentant za svůj stát. Tuto funkci vykonával deset let a po další čtyři roky zastával post guvernéra Tennessee. A v roce 1857 vstoupil do Senátu USA. Zde ho zastihlo vypuknutí občanské války. Byl zarytým odpůrcem separatistických snah a jako jediný senátor z odtržených států Konfederace zůstal v Kongresu Unie. Velice se usiloval o to, aby Tennessee zachovalo věrnost Unii, ovšem marně. President Lincoln si velice vážil jeho postoje a proto po obsazení východního Tennessee, které s odtržením nesouhlasilo, zde byl jmenován guvernérem.
V roce 1864 se konaly volby, kterých se účastnily pouze státy Unie, tedy na severu a východě USA. Již roku 1861 udělali Republikáni vstřícný krok a spojili se se severními Demokraty do společné volební kandidátky pod názvem National Union Party. To byl jeden z hlavních důvodů, proč se Andrew Johnson stal novým vicepresidentem pro znovuzvoleného Lincolna.
President rekonstrukce
zvětšit do nového okna
Rekonstrukcí byl myšlen proces, kdy státy Jihu měly přejít hospodářskou obnovou, politickou obrodou a emancipační reformou vůči osvobozeným otrokům. Podle XIII. dodatku Ústavy z prosince 1865 se na celém území Spojených státu zrušilo otroctví a XIV. dodatek z roku 1868 jim měl dokonce umožnit i hlasovací právo (avšak praxe byla jiná).
President se však brzy dostal do střetu s radikálními Republikány. Snaha o urychlené znovupřijetí vzbouřených států do Unie a benevolentní podepisování množství milostí se pro ně stalo nepřijatelné. Prosazením hlasovacího práva pro osvobozené otroky sice spekulovali s možností, že ti je budou volit a tak získají politickou převahu. Volby do Kongresu roku 1866 prokázaly, že obliba v presidenta značně poklesla, což zlí jazykové dávali za vinu presidentově zálibě v popíjení alkoholu a to se projevilo i při jeho přednesech. Převážně republikánský Kongres zrušil civilní guvernéry, Jih rozdělil do pěti vojenských obvodů v čele s vojenskými guvernéry a poslal do těchto částí země na 20 000 vojáků, což byl i důsledek toho, že s výjimkou Tennessee žádný bývalý konfederační stát XIV. dodatek ústavy neratifikoval.
Zásadní střet s Republikány se udál v srpnu 1867, kdy president odvolal ministra války Edwina Stantona. Tomu předcházelo to, že republikánský Kongres přijal zákon, který bez jeho souhlasu zakazoval presidentovi odvolávat ministry a následně přehlasovali i presidentské veto. Republikáni usilovali o odvolání Johnsona s funkce v tzv. impeachmentu, ale jediným hlasem odvolání neprošlo a Johnson tak setrval ve své funkci po celé zbývající volební období.
Do politiky se vrátil až roku 1875 jako senátor za Tennessee, kde působil krátce do svého náhlého úmrtí.
Mezi jeho zajímavé zahraniční aktivity patřila koupě Aljašky od Rusů roku 1867 za 7 milionů dolarů.
Během celého úřadu neměl vicepresidenta a jediný stát, který přistoupil k Unii byla Nebraska roku 1867. Jeho poslední gesto benevolence vůči bývalým vzbouřeným státům se stala všeobecná amnestie pro obyvatele dřívější Konfederace, a to prosinci roku 1868, tedy již po volbě nového presidenta Ulysses S. Granta.
nahoru
