Galerie presidentů Spojených států amerických

(do roku 1945)

James Knox Polk

Neduživý přívrženec Jacksona

Od mládí neduživé dítě James pocházelo z presbyteriánské rodiny a po matce pocházel dokonce z linie významného náboženského reformátora ve Skotsku Johna Knoxe (1514-1572).
Narodil se sice v Severní Karolíně, ale když mu bylo deset let, tak se jeho rodina přestěhovala do středního Tennessee. V sedmnácti postoupil operaci žlučových kamenů, když už bolesti byly nesnesitelné. Nyní, při lepším zdravotním stavu, se přihlásil na univerzitu v Severní Karolíně a roku 1818 absolvoval studium práv s vyznamenáním. Jeho advokátní praxe se stala úspěšnou a zapojil se i do politického dění. Stal se příznivcem Andrewa Jacksona a roku 1824 pojal za manželku neteř tohoto svého chráněnce. Již rok před tím se stal poslancem v zastupitelstvu státu Tennessee a od roku 1825 zasedal v Kongresu Spojených států. Od roku 1835 získal křeslo předsedy dolní sněmovny Kongresu.
K dalším jeho politickým úspěchům patřilo křeslo guvernéra Tennessee mezi léty 1839 až 1841, ovšem v dalších pokusech o znovuzvolení neuspěl, byť porážka byla těsná. Pokusil se kandidovat i v presidentských volbách roku 1840, ale jako kandidát na viceprezidenta dostal pouze hlas z jednoho volebního okrsku.

Volební úspěch roku 1844 - anexe

Patřil ke kandidátům Demokratů roku 1844, byť ne nejvíce výrazným. Tím nejsilnějším byl bývalý president Martin Van Buren, ale jeho postoj k omezování otrokářství do dalších nových států a s tím související negativní postoj k přijetí Texasu do Unie, mu přivodilo ztrátu obliby jak u Demokratů, tak i u stále vlivného Andrewa Jacksona. Polk, právě jako příznivec anexe Texasu, uspěl jako demokratický kandidát na presidenta a ve volbách roku 1844 porazil kandidáta Whigů Henryho Claye.

Volba nového presidenta a jeho nesporný zájem o anexi Texaské republiky mělo za důsledek válku s Mexikem, která byla ukončena roku 1848, a to vítězstvím Unie. Zásluhu na tomto úspěšném tažení, které započalo roku 1846, měl i generál Zachary Taylor, budoucí president Unie. Samotné vyhlášení války však bylo sporné, posloužilo casus belli zabití několika amerických vojáků po překročení řeky Rio Grande.
Mexiko bylo nuceno podepsat mírovou smlouvu zvanou smlouvou z Guadalupe Hidalgo, kdy se vzdávalo veškerého území nad řekou Rio Grande, což činilo téměř polovinu jejího území. Spojené státy tak získaly nové teritorium ve velikosti 3 milionů km2, částečně při pobřeží Tichého oceánu, kdy již dříve přitahovala jejich zájem oblast města San Francisca. Po připojení Texasu se zdálo být toto území zralé pro další anexi. Mezi texaskou anexí a vypuknutím války Mexiko odmítlo nabízenou částku za celé území v hodnotě cca 30 milionů dolarů. Po prohrané válce dostalo za celé toto území peněžní kompenzaci na polovině této částky, tedy 15 milionů dolarů.
President Polk ve své zahraniční politice vyřešil ještě jeden ožehavý problém, a to sporné území oregonského teritoria, od roku 1818 ve společné správě Unie a Spojeného království. Mnozí demokraté požadovali připojení celého území až k 54 rovnoběžce, což by znamenalo, že Unie by získala celé pobřeží při Tichém oceánu až k hranicím ruské Aljašky, což pochopitelně pro Spojené království bylo nepřijatelné. Polk se klonil ke kompromisu určit hranice na 49 rovnoběžce, a to i pro možné odvrácení válečné hrozby. Hranice byla smlouvou určena v roce 1846.
Naopak neúspěšné jednání proběhlo se Španělskem, které odmítlo prodej ostrova Kuby, tehdy za závratnou částku 100 milionů dolarů. Investice ze strany Unie se zdála být návratná, neboť Kuba patřila k vývozcům melasy, třtinového cukru a tabáku, což si ovšem uvědomovala i jeho kolonialistická země.

Za dobu jeho funkce byly do Unie přijaty státy Texas (1845), Iowa (1846) a Wisconsin (1848).

Odchod do ústraní

Polk si byl vědom, že vrcholný politický život se velmi zle zapsal už na tak jeho chabém zdraví. Neusiloval o znovuzvolení a zemřel velmi krátce po odchodu z úřadu na choleru. Měl padesát tři let.

nahoru