William McKinley
| 25. americký president | |
| narozen : | 29. ledna 1843 |
| zemřel : | 14. září 1901 |
| funkční období : | |
| 4.3.1897 - 14.9. 1901 | |
| politické zařazení : | |
| Republikánská strana | |
Syn ocelářského magnáta
Pocházel z rodiny majitele sléváren v Ohio. Narodil se jako sedmé dítě. Studium práv přerušil ještě před občanskou válkou, do které pak bez váhání vstoupil jako prostý vojín. Vyznačoval se statečností a to bylo spojeno i s tím, že stoupal na žebříčku hodností. Do civilu odcházel jako záložní major.
Po návratu z občanské války si dodělal práva. Od počátku podporoval Rutherforda B. Hayese, kolegu z občanské války a celoživotního přítele. Tak v roce 1867 vstoupil do politiky. Stal se i uznávaným právníkem a roku 1877 byl zvolen do Kongresu Spojených států. Od počátku byl silným zastáncem ochranných cel, stejně tak podporoval "zlatý standard", tedy krytí amerického dolaru zlatem, i když zpočátku ne vždy bez výhrad.
Roku 1890 předložil celní zákoník, který nesl jeho jméno (McKinleyho zákoník) a který se těšil podpoře presidenta Benjamina Harrisona. Jeho principem bylo uvalit vysoké clo na dovoz a zvýhodnit vývoz, avšak skutečným efektem bylo, že došlo k plošnému zdražení a poklesu ceny stříbra (a tím částečně i dolaru). V době úřadování demokrata Clevelanda sice došlo k omezení McKinleyho zákona a tak i snížením cel, ale volby roku 1896, kdy Republikáni do svého čela postavili McKinleyho, ukázaly, komu voliči věří víc. Nemalou zásluhu na jeho vítězství však měla i moderně vedená kampaň organizována jeho příznivcem miliardářem Markem Hannou, v níž byl využit i telefon (resp. telefonní průzkum). Jeho nominací i zvolením však Spojené státy nasadily mnohem tvrdší kurz, než jaký byl doposud zvykem a jaký zde již delší čas nebyl.
President silné Ameriky
zvětšit do nového okna
McKinley nenechal nikoho na pochybách, jakým směrem se Amerika bude ubírat. Krátce po zvolení prosadil tzv. Dingleyho celní sazebník, nejvyšší ochranářský tarif v historii Spojených států. Chránil tak především ty, kteří ho vydatně podporovali, hospodářské magnáty a monopoly. Ovšem na druhou stranu chtěl, aby z ochrany amerického zboží měli prospěch i ti, kteří ho vyráběli - tedy dělníci (prostřednictvím vyšších mezd). Dalším důležitým krokem se stalo posílení dolaru, který měl být výhradně chráněn zlatem. To naplňovalo v obou bodech i jeho volební slib a opak toho, co sliboval jeho demokratický oponent - krytí stříbrem a uvolnění cel.
Obzvláště v zahraniční politice opustil dosavadní opatrný kurz a bez váhání se pustil do konfliktů, které by posílily Spojené státy nejen ekonomicky, ale i na prestiži. Zraky amerických občanů i politiků se dlouho stáčely ke Kubě, kde povstalecké hnutí bojovalo za nezávislost na Španělsku. McKinley na Španělsko tlačil nejprve diplomaticky, ale když v polovině února 1898 vybuchla v havanském přístavu americká válečná loď (dnes je prokázáno, že šlo o nehodu), bylo o konfliktu prakticky rozhodnuto. Jakékoliv španělské ústupky či sliby byly ignorovány a v dubnu USA vyhlásily Španělsku válku. Trvala krátce a poražené Španělsko se muselo vzdát nejen Kuby, ale i Puerta Rica, Guamu a Filipín. Americké snahy na vybudování vlastních kolonií však narazili především u místních obyvatel, hlavně na Kubě, které roku 1902 musely Spojené státy přiznat formální nezávislost, fakticky však mladá republika zůstala pod komandátem USA.
Roku 1898 byla taktéž učiněna anexe Hawaie, což bylo v podstatě se shodou zdejších prominentů. Kromě toho byly zabrány i ostrovy Wake a Guam. McKinley argumentoval a hájil obsazení Hawajské republiky tím, že pokud by se tak nestalo, dříve či později by se zde rozpoutala monarchistická kontrarevoluce či by území anektovalo Japonsko.
S takovou popularitou, jakou se mu podařilo vybudovat, šel do druhého volebního období a volby v roce 1900 s přehledem vyhrál. Po uvedení do úřadu uspořádal cestu po Spojených Státech, kterou završil návštěvou Panamerické výstavy v Buffalu ve státu New York. Účast svědčila o jeho nesmírné popularitě, většina Američanů podporovala jeho expanzivní plány, což se projevilo i na ekonomické prosperitě. Nicméně - přinejmenším jeden člověk ho nenáviděl natolik, že se vměstnal do euforického davu a dne 6.9.1901 na presidenta dvakrát z bezprostřední blízkosti vystřelil malou zbraní ukrytou v kapesníku. Tím mužem byl Leon Czolgosz, rodilý Američan rodičů polského původu, nezaměstnaný dělník a tvrdošíjný anarchista. President McKinley zemřel o osm dní později na rozsáhlou infekci, Leon Czolgosz skončil svůj život 29. října téhož roku na elektrickém křesle. Pozdější závěry lékařů z psychiatrického oboru však po přezkoumání jeho chování vypovídají o tom, že Czolgosz trpěl duševní chorobou.
Úřad po zesnulém presidentovi převzal vicepresident Theodore Roosevelt, který se později těšil stejné popularitě jako jeho předchůdce. I větší.
