Ku Klux Klan - organizace vznikla na Štědrý den roku 1865 ve městě Pulaski v Tennessee díky skupince šesti jižanských veteránů a mladíků z místní smetánky, kteří byli frustrováni z výsledku války a nehodlali se smířit s rovnoprávněním Afroameričanů. Organizace začala působit tajně, zahalila se mysteriózním nádechem, jejich členové nosili bílé kápě po vzoru španělské inkvizice, vůdcové měli tituly jako velký čaroděj či noční jestřáb. Stále se však jednalo o lokální organizaci, což změnil bývalý oblíbený konfederační veterán generál Nathan Bedford Forrest (*1821,†1877) který k organizaci přistoupil začátkem roku 1867. Ten činnost pozvedl na úroveň, která zasahovala daleko za hranice Tennessee. Na Jihu měl pověst skvělého velitele, ale lpělo na něm vážné obvinění, že během občanské války nechal u Fort Pillow zmasakrovat neozbrojené unionistické vojáky jen proto, že značná část z nich byli Afroameričané. Ovšem ani jeho vliv nebyl tak silný, aby tato organizace nebyla jen jedna z několika, které se chovaly nezávisle na KKK.
Noční jezdci v kápích si za svoje oběti nevybírali jen jedince v řadách černošského obyvatelstva, kteří se jevili příliš emancipovaně, ale mezi zavražděnými byli i běloši, kteří se ze Severu přestěhovali na Jih, příznivci Republikánů a obecně i tací, kteří patřili k organizacím, které chtěli zavést vzdělání mezi Afroameričany. Jestliže před občanskou válkou byl na Jihu černému svobodnému muži tolerován úspěch, nyní ne. Deset let po svém vzniku měl KuKluxKlan a jeho sesterské organizace na kontě na tři a půl tisíce obětí.
To už ale dávno došla republikánské administrativě trpělivost. Roku 1869 začal tlak ze strany federální vlády na rozpuštění KKK, některé jižní státy přijímaly legislativu na jejich potírání a konečně roku 1871 vešel v platnost tzv. Butlerův zákon, který postavil KuKluxKlan mimo zákon. Prezident Grant využil svých pravomocí a poslal do Jižní Karolíny vojsko a nechal tamní prominenty a členy KKK pozatýkat a soudit. Ještě před tímto datem v některých státech začali vznikat milice na ochranu před násilím „bílé síly“.
První KuKluxKlan se rozpadl. Ale ve své podstatě jeho další existence přestala být důležitá, neboť ti vnímavější pochopili, že kde je hrubá síla vlastně slabá, může přijít mnohem účinnější a právně nepostižitelná forma legislativní šikany, zvláště když unionističtí vojáci opustili Jih. A tak začala vznikat mezi léty 1876 až 1965 řada nefederálních zákonů slangově zvaných Zákony Jima Crowa, které postupně na americkém Jihu zavedly segregaci, omezování voličského práva, vzdělání, zákaz rasového míšení. Roku 1896 takové lokální zákony bohužel posvětil i Nejvyšší soud, že tyto zákony se neodpírají federálnímu právu. A tím je vlastně legalizoval. Jenže některým „správným Američanům“ nedala nepřítomnost KuKluxKlanu spát a pro větší atraktivitu to znamenalo i rozšířit pole nepřátel té „lepší a tradiční“ Ameriky.
Trvalo téměř půl století, než W.J. Simmons (*1880,†1945) oprášil nostalgii na bílá kápí a roku 1915 jeho přičiněním povstal KKK na obranu všeho „bílého a čistého“ v Georgii. Tentokrát už se organizace nevymezovala jen proti nebílému obyvatelstvu, ale jejich cílem se měli stát i Židé, imigranti, odbory a katolíci. Už se jednalo o síť rozvětvenou po celém území Spojených států s centrální vládou a hierarchií. Členové nosili jednotný úbor a kápí s tak typickým zakončením do špice, symboly, byl vymyšlen šifrovací jazyk, aby se sobě navzájem neznámí členové poznali, jako nový mysteriózní prvek byl zaveden hořící kříž. Moc Ku-Klux-Klanu byla v počátku 20. let 20. století taková, že jeho členové se veřejně scházeli, díky infiltraci ovládali státní úřady, pro dobrý dojem organizace pořádala pro potomky svých členů dětské tábory. To vše pod hesly ochrany původních amerických tradic, morálky a čistoty. Nejsilnější členskou základnu měli v Indianě a michiganském Detroitu, v Coloradu, Washingtonu, Oregonu. Na vrcholu slávy mohla mít celá organizace KKK údajně až 6 milionů členů. Tou dobou se její členové často ani příliš netajili příslušností k ní, protože budila zdání organizace hrdě bránící vše patriotské, byť často rétorikou nenávisti a xenofobie. Ale Amerika dvacátých let to možná takhle slyšet chtěla ... A pak - nejméně desetiletí před vzkříšením nového KuKluxKlanu vycházela literatura a natáčely se filmy, kde byl KuKlukKlan značně romantizován, líčen jako spolek správných mužů udržující právo a pořádek, prostě správňáci k pohledání. Vlastně se jen očekával příchod mesiáše a ten přišel v podobě W.J. Simmonse. No, kdo by neodolal volání k ochraně své vlasti?
Občas se najdou výjimeční lidé výjimečných zásad. V oblasti zvané Delta Mississippi, v okrese Washington, provozoval své plantáže právník LeRoy Percy. Obdělávání zdejší půdy bylo nesnadné, proto se snažil co nejvíce nové zaměstnance motivovat. Jenže ti jediní, kteří měli zde zájem pracovat, byli Afroameričané. LeRoy Percy měl blízko k prezidentu Theodoru Rooseveltovi, není proto divu, že segregační politiku Jihu co nejvíce ignoroval. Roku 1922 se v hlavním městě okresu v Grenville otevřeně postavil proti agitátorům KuKluxKlanu a ti se v kraji nikdy neuchytili. Pravda, měl i osobní motivy, potřeboval loajalitu svých osvědčených dělníků, manželka byla katolička, obchodní partneři Židé,... Ale i tak se vystavoval riziku pomsty. Jeho plantáže bohužel roku 1927 smetla povodeň.
Vliv Druhé organizace KuKluxKlanu šel po roce 1925 dolů. Stále více politiků a organizací proti spolku veřejně vystupovalo a někteří členové ztratili důvěru v ideály klanu, když vyšlo najevo, že Velký drak Indiany D.C. Stephenson byl roku 1925 odsouzen za únos, znásilnění a vraždu mladé učitelky německého původu Madge Oberholtzerové. Stephenson dostal doživotí a řadoví členové Ku Klux Klanu po prvotním šoku tuto organizaci hromadně opouštěli. V Indianopolis KKK téměř zaniklo, následně ji opustilo 180 tisíc členů, do tří let ze čtvrt milionové organizace v Indianě zůstalo přibližně 4000 členů. Pád této organizace probíhal po celých Spojených státech. Stephenson byl roku 1956 předčasně propuštěn a vyhoštěn ze státu Indiana.
Skomírající organizace tří K si prošla ve čtyřicátých letech 20. století novou rekonstrukcí, kdy si přibrala do své rétoriky anti bolševismus a postupně se začala klonit k neonacizmu. V dnešní době je už po několik desetiletí členů KuKluxKlanu po celých Spojených státech jen několik tisíc, avšak o to víc se přiklánějí k pravicovému extremismu, i když pozdrav zdvižené pravice používali daleko dříve, než nacisté v Německu.
další zajímavosti o KKK v kapitole o prezidentu R. B. Hayesovi.
