James Buchanan
| 15. americký president | |
| narozen : | 23.dubna 1791 |
| zemřel : | 1. června 1868 |
| funkční období : | |
| 04.3.1857 - 04.3.1861 | |
| politické zařazení : | |
| Demokratická strana | |
Život před volbami 1856
Pocházel z rodiny skotských přistěhovalců a narodil se jako jediný president v Pensylvánii.
Zúčastnil se jako dobrovolník války s Brity roku 1812. V témže roce byl přijat do advokátní komory a záhy se stal politicky činným jako zástupce federalistů. Od roku 1821 zastupoval tuto stranu ve Sněmově reprezentantů Unie, po rozpadu Federalistické strany roku 1824 přestoupil k Demokratům. Ve Sněmovně reprezentantů působil až do roku 1831. President Andrew Jackson ho mezi léty 1832-1833 jmenoval velvyslancem v Rusku.
Na návrat do politiky navázal následujícího roku, kdy se stal senátorem a za vlády James K. Polka vykonával funkci ministra zahraničí 1845-1849 a v létech 1853-1856 vykonával úřad velvyslance ve Velké Británii. Stál u zrodu Ostendského manifestu, jehož obsah se zaobíral formálním osamostatněním Kuby a faktickým předáním do područí USA pod záminkou osvobození od nadvlády Španělska. Manifest však veřejnost přijala spíše záporně, jako snahu Jihu o rozšíření otrokářského teritoria.
Presidentem rozpolcené země
Vnímán jako osoba nezatížená kroky předchozí vlády, Demokraté ho postavili do čela své kandidátky na předsednictví Unie a tento tah jim vyšel. Stejně jako jeho předchůdce patřil k umírněným zastáncům otrokářství, byť osobně mu sympatické nebylo, ale snažil se o „otupení ostří“ obou soupeřících stran. Proto se obrátil na nejvyšší soud s dotazem o ústavnosti otrokářství a ten se vyjádřil v tom smyslu, že v jižních státech je otrokářství právně přijatelné a soud ani stát nemá právo do tohoto zasahovat.
Dalším činem, kterým si získával odpůrce na Severu, byla otevřená podpora otrokářství v Kansasu. Zde získal významného oponenta z vlastních řad, senátora Douglase z Illionis, s kterým vedl dlouhý politický spor. Znovuzvolení Douglase senátorem roku 1859 znamenalo, že podpora Buchanana se od nynějška omezila pouze na jižní státy. Kanasas byl roku 1861 přibrán do Unie jako svobodný (neotrokářský) stát.
K řadě jeho neúspěchů se dá přičíst i lhostejný postoj k hospodářské krizi roku 1857, která zasáhla především průmyslově rozvinutější severní a západní státy.
Rozpolcení Demokratů nahrálo Republikánům, kteří získali v Kongresu většinu a úspěšně bojkotovali kroky buchananovy vlády. President oplácel vetováním zákonů, což vedlo k nepřátelství mezi Kongresem a Bílým domem. Avšak hlavní problém přišel s novými volbami roku 1860.
Buchanan odmítl další kandidaturu, neboť necítil dostatečnou podporu. Demokraté se rozdělili na tři frakce, jednu z nich tvořili příznivci jeho úhlavního nepřítele senátora Douglase. Z příštích voleb tak mohl vzejít jen jeden jasný vítěz - Lincoln.
Odpor jižanských politiků k tomuto seveřanskému republikánovi vedlo k tomu, že jižanské státy se chystaly k otevřenému odporu proti Unii a odtržení. Buchanan tento separatismus sice odsoudil, ale nezapomněl kritizovat Sever za jeho postoj, zpochybňování nálezu Nejvyššího soudu a tudíž ústavnost otrokářství v jižních státech. Tím si ještě více znepřátelil oba tábory.
Dne 20. prosince roku 1860 deklarovala svoje odtržení od Unie Jižní Karolína a následovalo ji dalších šest států. V únoru 1861 vytvořili tzv. Konfederaci. Buchananova reakce byla, že již v prosinci sestavil novou vládu se zarytých konzervativních demokratů, kteří odtržení Jihu od Unie neschvalovali, ale nakonec zůstalo jen u slov. V lednu 1861 sice přišel před Kongres s požadavkem posílení milice, ale vzájemné vztahy s dosavadním prezidentem zapříčinily smetení tohoto návrhu ze stolu.
Smutnou dohrou jeho prezidentského údobí se stal případ pevnosti Fort Sumter. Zůstala jedinou silnou baštou Unie ve vzbouřených státech Konfederace. Její velitel k Unii loajální major Robert Anderson, sám bývalý otrokář z Kentucky, požadoval posily pro obranu této pevnosti u pobřeží Charlestonu v Jižní Karolíně. Vzbouřenci požadovali její neprodlené vydání - tedy kapitulaci. Buchanan nakonec zvolil poměrně rozpačitý krok, kdy poslal k pevnosti posily, ovšem na civilním parníku. Ten byl bez problémů zahnán pobřežní dělostřeleckou palbou a vrátil se zpět do New Yorku. Tím veškerá prezidentova angažovanost proti vzbouřencům skončila. Pevnost byla dobyta krátce po převzetí úřadu prezidentem Abrahamem Lincolnem. Její pád a následná reakce Severu je považováno za počátek občanské války.
Při svém odchodu z funkce se cítil šťastný, o čemž se zmínil i svému nástupci Abrahamu Lincolnovi, kterého během občanské války podporoval, byť se stáhl do ústraní.
James Buchanan se nikdy neoženil a od útlého mládí patřil k aktivním členům zednářského hnutí. Americká historie ho hodnotí jako vůbec jednoho z nejhorších představitelů Bílého domu.
Na konci jeho prezidentského období přibyl do společenství států Unie Kansas, ovšem v rozporu se snahou Buchanana nikoliv jako otrokářský, ale jako svobodný stát. Stalo se tak v době, kdy už se některé jižní státy odtrhly, avšak Konfederaci ještě nevyhlásily.
