William Howard Taft
| 27. americký president | |
| narozen : | 15. září 1857 |
| zemřel : | 8. března 1930 |
| funkční období : | |
| 4.3.1909 - 4.3. 1913 | |
| politické zařazení : | |
| Republikánská strana | |
Právník, soudce a guvernér
Pocházel ze středně stavovské rodiny, žijící skromně v Cincinnati ve státě Ohio. Jeho otec zastával nejrůznější funkce v období úřadování prezidenta Granta, vzděláním byl právník a později i uznávaný soudce. Mladý William se dal stejnou cestou a po absolvování Yale začal působit jako právník ve svém rodišti. Mezi léty 1880-1882 zastával post asistenta prokurátora v Ohiu, ale na vlastní žádost odstoupil z funkce a začal provozovat soukromou praxi. V roce 1887 byl jmenován k vrchnímu soudu v Ohiu a mezi léty 1889-1900 vykonával post generálního advokáta a později federálního soudce Spojených států.
Po roce 1900 nebyla situace na Filipínách pro Američany právě snadná. Místní obyvatelstvo toužilo po nezávislosti a ne být opět kolonií někoho, země si prošla rozsáhlou vzpourou. President McKinley jmenoval Tafta na Filipínách nejvyšším komisařem a od roku 1901 guvernérem. Ten se snažil o uklidnění vášní a s Filipínci jednal jako ze sobě rovnými. Uvědomoval si, že dříve či později bude muset jeho země Filipínám nezávislost dát, jen na to nejsou připraveni a není to na pořadu dne. Úřad vykonával až do roku 1904. Obliba jeho úřadu tkvěla i v tom, že během svého úřadu přehodnotil svůj postoj ke katolické víře, stal se vůči ní vstřícnější a některých směrech ji i hájil, byť sám zůstal unitářem.
Toho roku podlehl naléhání presidenta Theodora Roosevelta a stal se v jeho kabinetu ministrem války. Krom toho měl od téhož roku až do roku 1908 přímou odpovědnost za stavbu Panamského průplavu, úspěšný byl i při diplomatických jednáních na Kubě a v Japonsku. Kromě blízkých politických názorů Roosevelta s Taftem pojilo i vzájemné přátelství. Protože Theodore Roosevelt neměl dostatek podpory pro třetí kandidaturu ani mezi samotnými republikány a cítil se zavázaný předešlým slibem, že tuto druhou obhajobu funkce prezidenta nepřijme, rozhodl se pro plnou podporu Tafta. Republikáni tuto nominaci podpořili, někteří dobrovolně, jiní pod tlakem.
Taft byl srdcem vždy spíše právník než politik, proto se mu do nejvyššího úřadu Spojených států příliš nechtělo, ale dal se přesvědčit svoji manželkou a kandidaturu přijal. Přesvědčivě pak porazil svého demokratického oponenta Bryana.
Taft & Roosevelt = Roosevelt versus Taft
Zatímco expresident Roosevelt odjížděl na zoologickou (nebo spíše loveckou) expedici do Afriky s klidným vědomím, že jeho nástupce půjde v jeho šlépjějích a bude suplentem jeho politiky, dočkal se po ročním návratu zklamání. Taft se sblížil s konzervativním křídlem Republikánů, což vedlo k tomu, že prosazoval jejich politiku a tím se dostával do střetu s Rooseveltovými příznivci. Schválení vysokých cel a ústupky od kroků ochrany přírody tak, jak je nasměroval Roosevelt, přimělo bývalého presidenta, aby začal vystupovat proti svému nástupci. Vše vyvrcholilo tím, že se Roosevelt pokusil o novou nominaci na presidenta za Republikány pro rok 1912. Avšak Tafovi příznivci mu to neumožnili, Roosevelt tedy přistoupil k rozhodnému kroku a založil vlastní stranu s názvem Pokroková strana. Tak jak se Taftovi příliš nechtělo do první volby presidenta, o to víc se nyní snažil o prodloužení svého mandátu, neboť se domníval, že liberální myšlení jeho rivala je pro Spojené státy škodlivé.
Rozštěpení Republikánů však nahrálo pouze Demokratům, když přesvědčivě zvítězil jejich kandidát Woodrow Wilson.
Začátkem roku 1912 se novými federálními státy stalo Nové Mexiko a Arizona, což však později při volbách paradoxně pomohlo spíše Demokratům.
Expresident soudcem
Taft se po porážce ve volbách rozhodl opět věnovat právu a získal místo profesora na Yalské univerzitě. K novému presidentu necítil zášť a udržoval s ním dobré vztahy, naopak s Theodorem Rooseveltem se do dalších voleb setkal pouze jednou, a to pouze formálně. Republikáni by je rádi pro nové volby roku 1916 usmířili a chtěli, aby společně podpořili republikánského kandidáta, ale to se nestalo. Vzájemnou nevraživost opustili až několik měsíců před Rooseveltovou smrtí.
Naopak během První světové války Taft otevřeně podporoval veškerá rozhodnutí presidenta Wilsona, ať už se jednalo o vstup do války nebo vznik Společnosti národů, kdy však americký Senát paradoxně vstup svojí země do této organizace vetoval.
Avšak během voleb Taft podporoval republikánské kandidáty Hardinga a Coolidge. Harding ho roku 1921 jmenoval do Nejvyššího soudu a krátce na to se stal po smrti svého předchůdce i jeho předsedou, ve funkci setrval až téměř do své smrti roku 1930.
USA počátkem 20. století
zvětšit do nového okna
Do období vykonávání Taftova presidentského úřadu spadá vzrůst amerického průmyslu, především toho automobilového. Symbolem se stal Ford Model T, který si rychle oblíbili nejen Američané a navíc byl i cenově přijatelný pro střední vrstvy obyvatelstva. Za tímto úspěchem stálo zavedení montážní linky, kdy pro výrobu jednoho automobilu byla potřeba je osmina času, než za jakou se automobil vyrobil před zavedením linky. Oblíbený automobil se přestal vyrábět roku 1927.
Ovšem zvyšování produkce v průmyslu i zemědělství vedlo k většímu rozšíření dětské práce, kterou od roku 1904 monitorovala nezisková organizace National Child Labor Committee (NCLC), která spočetla, že dětskou práci musí v USA vykonávat každé šesté dítě. Podmínky i mzda byly otřesné, nejhorší na Jihu a v oblastech, kde se pěstoval tabák. Pro tuto organizaci pracoval sociolog a fotograf Lewis Hine, který mezi léty 1908 až 1914 zdokumentoval ve svých fotografiích tuto stinnou stránku amerického průmyslu. Fotografie musel často pořizovat tajně a čelil různým výhrůžkám, neboť velcí zaměstnavatelé se jeho činností cítili poškozováni. NCLC sice v průběhu století prosadila zpřísnění dětské zaměstnanosti a poněkud alibisticky se roku 2017 rozpustila, avšak otázka dětské práce v USA nebyla doposud řádně právně ani fakticky vyřešena a je v této demokratické zemi doposud alarmující.
