Galerie presidentů Spojených států amerických

(do roku 1945)

Franklin Pierce

Úspěšný politik

Kořeny jeho rodiny přistěhovalců spadají do počátku 17. století. Jeho otec Benjamin Pierce patřil mezi prominentní politiky státu New Hampshire, kde se aktivně podílel na politickém životě a zúčastnil se americké války za nezávislost. Franklin se narodil jako jeho šestý potomek.
V roce 1827 byl po studiích práv přijat do právnické komory a záhy se dostavily i úspěchy politické. Jeho otec patřil ke stoupencům Andrewa Jacksona a Demokratů, vedl v New Hampshire rozsáhlou kampaň pro tuto stranu, což ho v témže roce vyneslo do křesla guvernéra. O rok později se oba Piercové podíleli na volební kampani budoucího presidenta Jacksona a v roce 1829 Franklin Pierce vstoupil jako nově zvolený zákonodárce do newhampshirské sněmovny, kde se později stal celebritou této strany i jejich sněmovním řečníkem.
Dalším postupem mladého politika byla roku 1832 úspěšná nominace do dolní komory celonárodního Kongresu, kde příštího roku zasedl a o další tři roky později, tedy roku 1836, již zastupoval New Hampshire v Senátu USA.
Avšak jeho politické úspěchy stály v protikladu s jeho osobním životem. V roce 1834 pojal za ženu Jane Means Appletonovou s níž měl tři syny. Prvorozený syn zemřel několik dní po narození, další roku 1843 ve věku pouhých čtyř let. To však již Franklin Pierce opustil velký politický svět.
Nesnášel protiotrokářské radikály, kteří v jeho očích mohli způsobit rozpad Unie a veřejně snižoval jejich politický kredit, například prohlášením, že abolitionistické hnutí je hnutím žen a dětí, tudíž jejich požadavky jsou politicky zcestné. Otrokářství sice neschvaloval, ale politicky ho bral jako nutnost pro zachování jednoty Států. Ještě v roce 1840 podpořil ve svém domovském státě Van Burena při presidentské volbě, ale v prosinci 1841 se rozhodl z Kongresu odejít natrvalo.

Mezidobí

Politice se však věnoval i nadále, a to v rámci svého domovského státu New Hampshire. Tam byl vtažen do boje dvou křídel Demokratické strany. Nezahálel ani ve své právnické kariéře a otevřel si úspěšně rozvíjející se advokátní kancelář.
Aktivně se podílel na kampani kandidáta Demokratů James K. Polka v roce 1844, který ho oplátkou jmenoval státním federálním prokurátorem za New Hampshire. O rok později, tedy toku 1846, mu nabídl post generálního prokurátora, ale to Pierce odmítl. Toužil po vojenské kariéře v duchu rodinných tradic a příležitostí mu byl mexicko-americký konflikt. Pod velením Winfielda Scotta dosáhl hodnosti brigádního generála. Zúčastnil se několika bitev, včetně dobývání Mexica City.
Po návratu z války opět pokračoval v právní praxi a na domácí půdě hájil zájmy Demokratické strany. Volební rok 1848 příliš šťastný nebyl, strana se rozdělila na křídla odpůrců a stoupenců dalšího rozšiřování otrokářství do nově vzniklých států. Křídlo odpůrců rozšiřování otrokářství bývalého presidenta Van Burena založilo před volbami roku 1852 vlastní politickou stranu z názvem Strana svobodné půdy (získala jen 10 procent hlasů), ale i tak se Demokraté neshodli na jménu budoucího kandidáta pro presidentské volby a hlasování o tomto zástupci nebylo vůbec lehké. Pierce dostal podporu až ve 49. kole a v samotných volbách porazil svého bývalého vojenského velitele Winfielda Scotta, který kandidoval za Whigy. Pierce se tak stal nejmladším zvoleným kandidátem na presidenta Unie.

Presidentské období

Na počátku jeho presidentského období se odehrálo něco, co ho hluboce poznamenalo. Při železničním neštěstí zahynul jeho jedenáctiletý syn Benjamin. Hluboce jím to otřáslo a následkem toho začal trpět depresemi, což se údajně projevilo i v jeho politických činech.
Podařilo se mu sestavit stabilní kabinet, který po celé funkční neprošel změnou, nepočítaje úmrtí vicepresidenta Williama R. Kinga v únoru 1853. V této vládě působil na postu sekretáře války Jefferson Davis, budoucí president Konfederace.
Pierce úspěšně navázal na svého předchůdce Fillmora v obchodování s jihovýchodní Asií, především s Japonskem.
Jedním z jeho dalších činů byla koupě části příhraničního území Mexika za milion dolarů. O důležitosti tohoto kroku ho přesvědčili zastánci budování jižní železnice. Jiný krok v zahraniční politice měla být koupě Kuby od Španělska za 120 milionů dolarů s tím, že je třeba toto území získat i za cenu násilného aktu, kdyby mírové cesty selhaly. V tomto smyslu vyšel i veřejný manifest, který měl tuto věc podpořit. Jenže sever Unie Odstenský manifest veřejně bojkotoval, neboť lidé ve svobodné části Států se domnívali, že jde pouze o to, aby Jih získal další otrokářské teritorium, které by navíc obcházelo Missourijský kompromis z roku 1820.
Jenže právě ten přestal být pro politiky z Jihu dostatečně potřebný a přesvědčili presidenta Pierce o tom, že je potřeba nahradit tuto dohodu za novou, pro Jih výhodnější. Kansasko-Nebraský akt měl umožnit svobodnou volbu ústavy, tedy zda bude v těchto státech otrokářství umožněno či zda nikoliv. Praxe však ukázala, že svobodná volba může přinést více problémů a tato cesta je pouze slepou uličkou a ústupkem Jihu, toužícím po expanzi. Toto rozšiřování otrokářských států se střetávalo na Severu ze stále větší nevolí. Vedlo to i k zániku strany Whigů a vzniku radikálnější Republikánské strany.

Kansas se stal územím, kde se obě skupiny, tedy jak otrokáři z jižních států, tak odpůrci ze Severu, střetli. V referendu o budoucnosti země zvítězili otrokáři, ale jak se později ukázalo podvodem a pod nátlakem missourijských pohraničářů, tzv. Ruffians. Na to odpůrci otrokářství v Kansasu reagovali vytvořením vlastní vlády v městě Topeka. I když pověřený výbor prokázal, že volby byly zfalšované, nechal Pierce vládu v anti-otrokářské Topece rozpustit, a to za pomoci federální armády a uznal prootrokářskou vládu v Lecomptomu.
Dalším nepříjemným incidentem se stalo prosazování tzv "zákona o uprchlých otrocích" v praxi, kdy byl v Bostonu polapen uprchlý otrok Anthony Burns, jehož deportace do Virginie si vyžádala přítomnost vojska, neboť protesty ve městě proti vydání byly tak silné, že při nich zemřel i státní us maršál.
Záporný postoj Seveřanů k tomuto presidentovi vedl zástupce Demokratické strany k tomu, že Pierce šanci na znovuzvolení nedostal.
Po ukončení mandátu se vydal na cestu po Evropě. V občanské válce sice podporoval jednotu Unie, ale k Lincolnovi pociťoval averzi a veřejně se s tím netajil.
Historici řadí Franklina Pierce za jednoho z nejslabších presidentů v dějinách USA.

nahoru