Franklin Delano Roosevelt
| 32. americký president | |
| narozen : | 30. ledna 1882 |
| zemřel : | 12.dubna 1945 |
| funkční období : | |
| 4.3. 1933 - 12.4. 1945 | |
| politické zařazení : | |
| Demokratická strana | |
Muž z Hyde Parku
Narodil se, jak už titulek napovídá, v Hyde Parku, na panství u této obce, které je severně New Yorku. Pocházel z významné starousedlické rodiny, jeho Holandští předkové se již v 17. století usídlili v Novém Amsterodamu (později New York). Oba jeho rodiče James a Sara (rozenná Delano) pocházeli z bohatých rodin, patřil jim významný majetek i vliv. I díky tomu mohl mladý Franklin mít domácí učitele a teprve ve věku 14 let šel studovat do Groton School v Massachusetts a významnou Harvardskou univerzitu. Tu ukončil v roce 1903 a rok později šel studovat právnicky zaměřenou Columbianskou univerzitu. Tu ukončil v roce 1907 bez promoce, ale vzhledem k zdárně ukončeným advokátním zkouškám mohl příští rok nastoupit do prestižní právnické firmy Carter Ledyard & Milburn.
Již v roce 1902 se začal dvořit Eleannor Rooseveltové, vzdálené sestřenici, neteři prezidenta Theodora Roosevelta a spolužačce ze střední školy, kterou znal od dětství. Roku 1905 vstoupili do manželství, i když jeho matka Sara tento svazek neshledávala dobrým. Jeho otec zemřel již roku 1900.
Eleanor sice dala život šesti společným dětem, z nichž se pět dožilo dospělosti, ale v roce 1918 zjistila, že její manžel udržuje dva roky mimomanželský poměr s Lucy Mercerovou, její sekretářskou. Roosevetl rozvod odmítl, musel však slíbit, že Lucy nikdy neuvidí. Slib nedodržel až až do konce života se tajně scházeli.
zvětšit do nového okna
I když obdivoval svého příbuzného prezidenta Theodora Roosevelta, jeho politické ambice byly spojené s Demokratickou stranou, vydal se politickým směrem svého otce. V roce 1910 úspěšně kandidoval do newyorského senátu. Dekokraté totiž v newyorské oblasti nijak zvlášť dobrou pověst neměli, ovšem Roosvelt tento pohled změnil a dokázal této straně opět získat důvěru. A to nejen lokálně. Jeho politická hvězda úspěšně stoupala. V prezidentských volbách roku 1912 otevřeně podporoval Woodrova Wilsona a ten ho roku 1913 jmenoval náměstkem ministra námořnictva. Tuto funkci zastával až do roku 1920. Tehdy byl nominován na viceprezidenta pro Jamese Coxe, který byl však ve volbách poražen budoucím prezidentem Hardingem.
V roce 1921 jej postihla závažná nemoc, obrna. Ani to ho však neodradilo od politických ambicí a roku 1928 vyhrál guvernérské volby v New Yorku. Tehdy nastínil své reformátorské snahy a řešení dlouhodobé hospodářské krize, ale v první řadě začal v tomto velkoměstě potírat korupci. Velkou zásluhu na jeho návratu do politiky měla jeho žena Eleannor, která ho v tomto podporovala i povzbuzovala, ale přes nevěru svého muže se přenést nedokázala. Žila nezávisle a samostatně si budovala politickou kariéru. V soukromí žili odděleně, byť mu zabezpečovala péči v jeho nemoci. Vybudovala si soukromé sídlo ve Val-Kill, nedaleko společného domova rodiny Rooseveltů. Místo se stalo její rezidencí, odkud řídila stejnojmennou instituci.
Muž New Dealu
Program na vyvedení země z hospodářské krize Demokratické straně ve volbách 1932 zajistil této straně prezidentské křeslo. Demokraté slibovali radikální snížení úřednického aparátu, plošné zavedení sociálního pojištění, amortizaci dluhů zapříčiněné krizí, ukončení prohibice. Tedy přesný opak toho, co nabízeli Republikáni. Na samotného kandidáta pak jeho protivník Herbert Hoover pohlížel s jistým despektem a v naději, že Demokraté si zvolili pro prezidentské klání toho nejslabšího. Opět se mýlil a přes porážku se nedokázal přenést. Do konce života cítil k Rooseveltovi antipatie.
Před nástupem F.D. Roosevelta do funkce a složením přísahy se však v únoru 1933 odehrála v Miami na Floridě tragická událost. Jistý Giuseppe Zangara se pokusil o atentát na prezidenta. Ten sice zraněn nebyl, ale atentátník postřelil starostu Chicegou Antonína Čermáka (Tony Cermak),rodáka z Kladna, který zraněním později podlehl. Pro Roosevelta byla tato událost bolestivá o to víc, že chicagský starosta nebyl jen jeho spolustraník a podporovatel, ale i osobní přítel. A atentát měl ještě jednu nevyřešenou a dodnes nezodpovězenou otázku. Že totiž cílem nebyl právě zvolený prezident, nýbrž samotný Tony Cermak. Byl to totiž on, kdo proslulého bosa mafie Al Caponeho dostal za mříže. Zangara byl popraven 21. března 1933.
Samotný New Deal začal realizovat hled po svém nástupu do funkce. Prosadil nouzový bankovní zákon, uvolnil finanční rezervy, zahrnul Kongres množstvím zákonů a již 22. března podepsal ústavní zákon o ukončení (neoblíbené) prohibice. Vytvořil Úřad pro veřejné práce, který dal zaměstnání statisícům lidí v oblasti rekonstrukci veřejné infrastruktury a venkova, například přivedením elektřiny do těchto oblastí a budováním silnic. Roku 1934 zřídil Komisi pro cenné papíry a burzy. Na druhou stranu razantně snížil rozpočet armádě a zřekl se bankovního systému zvaného „zlatý standard“. Roku 1935 se zasadil o program sociálního zabezpečení. Hlavním smyslem tohoto zákona bylo právo na důchod ve stáří a pojištění v nezaměstnanosti. Těm, kteří doposud nenašli žádnou práci, byla poskytnuta nejnutnější finanční pomoc státu. V zemědělství prosadil program dotací, kdy se žadatelé zavázali ke snížení produkce (nadbytků). Tím se snížili jejich výdeje a zároveň docházelo díky dotacím ke zvýšení zisku. Stinnou stránkou programu byl fakt, že v některých případech se nadbytečná úroda likvidovala a dobytek vybíjel, což přihrávalo kritikům New Dealu.
Během jeho prvního volebního období, konkrétně roku 1934, se odehrála zajímavá událost, která zaujala širokou veřejnost. Smedley Butler, veterán války a válečný veterán s hodností generála, svolal tiskovou konferenci, kde odhalil spiknutí proti státu. Měl být údajně osloven muži, kteří jej chtěli postavit do čela spiknutí proti vládě USA. Do spiknutí měli být zapojeny členové nejprominentnějších miliardářských rodin z různých zájmových kruhů, které však spojovalo jedno - sympatie k nacistickému Německu. Ti pak měli skutečnou vládu nahradit loutkovou a skrze Butlera řídit dění v zemi. Ovšem výsledek pozdějšího vyšetřování dopadl tak, že nějaký komplot se sice chystal, ale důkaz pro zapojení miliardářských kruhů chyběl.
Jako první prezident jmenoval do ministerského úřadu ženu. Frances Perkinsová zastávala post ministryně práce po všechna jeho volební období.
Volby roku 1936 vyhrál jako jasný suverén. Měl širokou podporu běžných lidí, i když nezaměstnanost byla stále vysoká, ekonomické uzdravování země bylo evidentní. Ovšem proti jeho reformám stále častěji vystupovali průmyslníci, kteří nové zákony napadali soudní cestou. Kromě toho se po opětovném vítězství začal více zaměřovat na ochranu přírody a vybudování lepšího vztahu s latinskoamerickými státy. Spojené státy v zahraniční politice zaujali roli striktní neutrality a izolacionismu, což bylo potvrzeno i zákonnou formou. Tuto politiku podporoval i Roosevelt, i když v mírnější formě, protože dokázal rozpoznat narůstající zlo a ohrožení světového míru v nacistickém Německu, fašistické italské diktatuře Benita Mussoliniho a v neposlední řadě i militantního Japonska. To však až před samotným vypuknutím Druhé světové války.
Stoupenci izolacionismu přestali mít širokou podporu po napadnutí Francie Německem a její následné kapitulaci. Roosevelt prosadil reorganizaci armády a především její posílení, kdy počet vojáků ve zbrani se během tří let zdevítinásobil.
Světová válka II
zvětšit do nového okna
Ohrožení jeho vlasti v mezinárodním konfliktu přimělo F.D. Roosevelta k třetí úspěšné kandidatuře na presidenta. Taktiku opřel o nadále trvající neutralitu s tím, že země se musí připravit na případné ohrožení a na humanitární a finanční podpoře zemím, které válčí s nacistickým Německem a pomoc Číně. Delší čas už vedl tajné rozhovory s britským ministerským předsedou Winstonem Churchillem, ovšem zapojení jeho země kvůli odporu v Kongresu viděl skepticky. Vše se změnilo nečekaným 7.12.1941 japonským útokem na námořní základnu Pearl Harbor na Havajských ostrovech. Současně zahájili masivní útok na jiné cíle v Asii. Japonsko tímto způsobem reagovalo na americké embargo, které bylo reakcí na jeho politiku agresivity. O čtyři dny později Spojeným státům vyhlásili válku Německo a Itálie. V těchto souvislostech vypukla ve Spojených státech hysterie proti spoluobčanům japonského původu, kdy Rooseveltova administrativa podlehla volání davu a na 110 000 japonských spoluobčanů uvrhla do internačních táborů.
V listopadu 1943 se v Teheránu setkal s Winstonem Churchillem a Stalinem. Dohodli se na otevření spojenecké fronty ve Francii příštího roku a o nutnosti vytvoření Organizace spojených národů. Druhá konference se konala roku 1945 na Jaltě, kde se jednalo o budoucím uspořádání světa po kapitulaci Německa. Roosevelt však neodhadl ctižádostivost bolševického vůdce a v mnoha směrech mu ustoupil, čímž nepřímo zapříčinil pozdější vznik komunistického východního bloku.
Samotný průběh války měl po spojenecké invazi červnu 1944 poměrně rychlý průběh. Již v říjnu zahájili spojenci invazi do Německa a v květnu 1945 nacisté kapitulovali. V Tichomoří dosáhli Američané obratu války v červnu 1942.
Volby roku 1944 opět vyzněly v Rooseveltův prospěch. Především válečná atmosféra přispěla k tomu, že Demokraté bez vážnějších sporů Roosevelta opět nominovali. Jistou podmínkou bylo, že za viceprezidenta byl nominován Herry S. Truman, senátor za Missouri, politicky známý muž podporovaný více frakcemi uvnitř Demokratické strany. O opětný volební úspěch úřadujícího prezidenta se nemalou měrou přičinili běžní zaměstnanci, neboť Roosevelt aktivně podporoval odborové hnutí jako protiváhu zaměstnavatelů.
Po návratu z Jaltské konference se Roosevelt cítil značně unavený. Už nějaký čas mu bylo jasné, že Stalin usiluje o co největší moc ve světě a slíbené závazky sotva dodrží. Odjel odpočívat do svého soukromého sídla Warm Springs v Georgii, kde trávil odpočinek tím, že se nechal portrétovat, zřejmě na přání jeho milované Lucy Mercerové Rutherfurdové, nyní vdově. Během pobytu si dne 12. dubna odpoledne postěžoval na náhlou silnou bolest hlavy a zhroutil se. O chvíli později zemřel, příčinou byla rozsáhlá mrtvice.
Přes veškerou kritiku jeho politiky New Dealu, občas i oprávněnou, dokázal porazit hospodářskou krizi, stejně jako pomohl porazit nacistické Německo a Japonské císařství. Pro stůj postoj a kroky skrze Roosevelta získala Demokratická strana znovu respekt a moc, sympatie si začala získávat i mezi barevným obyvatelstvem, kteří na ni kvůli toleranci rasismu nahlížela skepticky. Právem se řadí mezi jedny z nejvýznamnějších prezidentů Spojených států amerických.
nahoru
