Demokratická strana oficiálně vznikla roku 1820 a jejím zakladatelem byl budoucí prezident Andrew Jackson, ale její kořeny sahají mnohem hlouběji, do počátku vzniku Spojených států. Skupina politiků kolem Thomase Jeffersona roku 1792 vytvořila opozici vůči tehdejším Federalistům. Tito Demokratičtí republikáni hájili právo na větší samostatnost jednotlivých států a méně centralizovaný stát, tedy opak toho, co prosazovali Federalisté. Se zánikem Federalistů Demokratičtí republikáni posílili, ale odstředivé tendence jednotlivých frakcí vedly k jejímu rozpadu. Nejvýznamnější frakce vznikla kolem Andrewa Jacksona, která se přerodila ve vlastní stranu. Jackson byl zvolen prezidentem pro dvě volební období 1829 až 1837 a mírnou převahou patřila většina jeho nástupců do vypuknutí občanské války k této straně.
Demokraté prosazovali větší individualismus jedince i jednotlivých federálních států, avšak v otázce otrokářství byli proti jeho zrušení, radikálnější křídlo prosazovalo i jeho další rozšíření do nově vznikajících států. Proto byla jejich voličská základna převážně na Jihu. Avšak vnitřní spory strany umožnili vítězství proti otrokářsky zaměřené Republikánské strany a volbu Abrahama Lincolna prezidentem v roce 1861. Drtivá část Demokratů z Jihu volební výsledek bojkotovala a spolu s vyhlášením vlastního státu (Konfederační státy americké) a vypuknutím občanské války to vedlo k rozpolcení strany. Ta po porážce Jihu nebyla schopna výraznějších volebních úspěchů (s výjimkou Grovera Clevelanda), což trvalo až do zvolení Woodworda Wilsona prezidentem. Tou dobou se strana preferovala jako liberální a zároveň sociální, brojila proti vysokému clu a daním.

nové logo Demokratické strany

zvětšit do nového okna

Dalším výrazným prezidentem této strany byl Franklin Delano Roosevelt, zvolený roku 1932, který přišel s ozdravným plánem na ukončení hospodářské krize třicátých let minulého století právem zvané Velká hospodářská krize. Jeho plán nesl název Nový úděl a opíral se o řízenou zaměstnanost plánovanou státem a snižování státních výdajů, ozdravění bankovního sektoru. Do jeho funkčního období spadá i vstup USA do Druhé světové války, jejíhož konce se F.D. Roosevelt nedožil. A i díky tomuto prezidentovi si Demokraté získali sympatie mezi dělnickou vrstvou obyvatel a drobnými farmáři.
Politická síla Demokratické strany trvala až do konce 60. let 20. století, kdy její dominanci narušil pouze republikánský prezident Dwight D. Eisenhower. Jestliže Demokraté ještě počátkem 20. století měli stigma strany, která podporovala segregaci Afroameričanů, byli to právě demokratičtí politici, kdo v šedesátých létech 20. století začal hájit práva menšin a sociálně slabších. To vedlo k odklonu tradičních bělošských voličů na Jihu, kteří přilnuli ke konzervativnějším Republikánům.

Demokratičtí republikáni nebo pouze Republikáni, byl názorový politický proud, který vznikl roku 1792 jako reakce a centralistickou politiku Federalistů po vzniku USA. Jejich cílem bylo omezit centrální moc a předat co nejvíce pravomocí jednotlivým státům. Jejich odpor vůči Velké Británii byl mnohem větší než u Federalistů, přikláněli se spíše pro spojenectví s Francií. Požadovali volební právo pro všechny občansky svobodné muže bez rozdílu majetku, prosazovali liberální politiku. Jejich předními představiteli byli Thomas Jefferson a James Madison. Strana se rozpadla roku 1825, kdy část křídla odešla za Andrewem Jacksonem , kteří vytvořili Demokratickou stranu, jiná část přešla pod Whigy.

Federalisté známí také jak Federalistická strana, byli zpočátku neformální stranou, politickým proudem po vyhlášení nezávislosti Spojených států. Prosazovali silnou centrální vládu, rozvoj průmyslu, neutralitu v evropských konfliktech, podpora kapitálu a volební právo jen pro majetné a mnozí její členové měli anti otrokářské smýšlení. Strana se oficiálně zformovala roku 1791, těžiště podpory měli na severu a severovýchodě Spojených států. Předními osobnostmi byli ministr financí Alexander Hamilton a budoucí prezident John Adams. Zájem u voličů začal upadat především po britsko-americké válce roku 1812 - 1814, kdy se jejich zástupci rozhodli tajně jednat s Brity o uzavření míru. V roce 1820 už ani nebyli schopni jmenovat svého kandidáta pro prezidentské volby a roku 1824 se strana prohlásila za rozpuštěnou. Větší část členů přešla později ke straně whigů, někteří vstoupili do dříve konkurenční strany demokratických republikánů.

Národní americká strana později oficiálně jen Americká strana, nejvíce však známá pod názvem strana Know Nothing (Nic nevím). Původně se jednalo o tajné sektářské patriotické hnutí s názvem Order of the Star Spangled Banner (Řád Hvězdami posetého praporu), přičemž Hvězdami posetý prapor je synonymum pro vlajku Spojených států. Jeho členové se zavázali volit pouze rodilé Američany, stavěli se proti migraci, katolicismu a jejich rétorika byla silně xenofobní. V krajním případě se zapojovali i to otevřených střetů s migranty, kdy např. roku 1844 ve Filadelfii zůstalo při potyčce mezi odpůrci přistěhovalství a Iry kolem 20 mrtvých. Aby se členové tohoto řádu vyhnuli nepříjemným otázkám k odhalení jejich spojení s organizací, odpovídali na otázky „Nic nevím“, odtud neoficiální název pozdější strany. Ta se zorganizovala z buněk tajného spolku v otevřenou politickou stranu roku 1849, avšak její rétorika zůstala stejná. Po svém vítězství ve volbách slibovala, že veškeré úřady v zemi budou moci zastupovat jen rodilí Američané, naturalizaci přistěhovalců chtěli stanovit až po 21 létech pobytu, výrazné omezení migrace, vypovězení ze země všech chudých přistěhovalců, omezení vlivu papežství (tedy katolíků) a ochranu amerických zájmu doma i ve světě. Hesla strany byla pro patrioticky smýšlející politiky lákavá, především v době věčně únavného politického souboje Whigů a Demokratů. I díky schopným přeběhlíkům slavila strana úspěch na komunální a zemské úrovni, kde její lidé prosazovali xenofobní politiku. Zajímavostí je, že v čele této strany stál americký Žid Lewis Charles Levin.

Know Nathing Party a volební (ne)úspěch jejich prezidentského kandidáta Millarda Fillmora, rok 1856.

zvětšit do nového okna

Uzákonění Kansasko-Nebraského Aktu roku 1854 zlomil politický vaz straně Whigů, která se rozpadla. Demokratická strana tak neměla svého nejsilnějšího konkurenta, zato mnoho menších, z nichž strana Know Nathing patřila mezi nejvýraznější. Její zástupci se prosadili na různých komunálních úrovních a mnohdy ovlivňovali politiku celé federální země, jako například v Ohiu, kde panovaly velké obavy z katolického přistěhovalství z Německa a Irska. Americká strana se výrazně prosadila i v Massachusetts, Alabamě, Pensylvánii a Kalifornii. Straničtí představitelé získali pro svoji věc i bývalého prezidenta Millarda Fillmora, kterého představili jako svého prezidentského kandidáta pro volby roku 1856. Jenže úspěch se nedostavil a Fillmore skončil třetí. Neúspěch pro stranu znamenal odliv příznivců a odpověď „Nic nevíme“ už také unavovala, protože odpovědi k té nejožehavější otázce se vyhýbali, tedy otázce otrokářství. Brzy je tak zastínila Republikánská strana. Její čelní představitel Abraham Lincoln se o Americké straně vyjádřil tak, že kdyby tato strana vyhrála volby, bylo by nutno přepsat Deklaraci nezávislosti v bodě, který se vyjadřuje, že všichni jsou si rovni a doplnit ji o větu „kromě černochů, cizinců a katolíků".

Republikánská strana vznikla jako uskupení protiotrokářsky smýšlejících politiků ze Strany Whigů a Svobodné strany půdy v reakci na Kansasko-Nebraský zákon v roce 1854, který umožňoval další rozšiřování otrokářských států. Republikáni proti otrokářství sice vystupovali, nicméně byli (alespoň formálně) ochotni tento stav tolerovat u již existujících států Jihu. Jejich politika byla vždy spíše konzervativní a pravicová, v minulosti upřednostňovali "zlatý standard", vysoká cla, vysoké mzdy i zisky, minimální zásah státu do soukromého sektoru, nízké daně a odmítali státní sociální systém. Některé ze zmíněných bodů přetrvávají v jejich police dodnes. V zahraniční politice především na rozhraní 19. a 20. století podporovali územní expanzi, ale v evropských konfliktech neutralitu. Zvolením jejich prvního prezidenta Abrahama Lincolna odešly otrokářské státy Jihu z Unie, což vedlo k rozpoutání občanské války. Po jejím ukončení se vítězství převážně republikánského Severu projevilo i ve volbách do Bílého domu, který až do vypuknutí Druhé světové války ovládali převážně Republikáni. Po 60. let 20. století převládali politicky spíše Demokraté, ale konzervatismus a patriotismus Republikánu přitáhl nově voliče z Jihu a středozápadu USA, čímž došlo v podstatě k polarizaci voličské základy oproti ustálenosti po občanské válce. Jejich symbolem je slon.

Strana svobodné půdy existovala mezi léty 1848 až 1852. Hlavní programem strany bylo docílit zákazu rozšiřování otroctví do dalších budoucích federativních státu USA, tedy těch, které budou vznikat na získané půdě po mexicko-americké válce a dalších získaných územích, případně zakázat otroctví tam, kde se doposud rozšířilo jen v malé míře, jako například v Ohiu. Do strany vstoupili jak bývalí Demokraté i Whigové protiotrockého smýšlení. Hlavní představitelé strany byli Salmon P. Chase z Ohia a John P. Hale z New Hampshire. V prezidentských volbách roku 1848 byl jejich kandidátem bývalý prezident Martin Van Buren, který získal přibližně 10% hlasů a skončil třetí. Kompromis z roku 1850 (označení pro souhrn zákonů k docílení pro- a protiotrokářsky vyváženého území) stranu paralyzovala, část umírněných členů se navrátila k domovským stranám, pokládajíc toto řešení za dostatečné. V prezidentských volbách roku 1852 se pokusil kandidovat John P. Hale, ale zcela propadl. Strana se o dva roky rozpadla a většina jejích členů vstoupila do Republikánské strany.