Galerie presidentů Spojených států amerických

(do roku 1945)

William Henry Harrison

Virgiňan ze Severu

Jeho rodina patřila k nejpřednějším ve Virginii, vlastnili plantáž a jeho otec byl jedním z těch, co se podepsali pod Deklaraci nezávislosti a později se stal guvernérem Virginie.
William krátce studoval medicínu, ale po otcově smrti roku 1791 vstoupil do armády v hodnosti podporučíka. Své první zkušenosti nabyl pod velením generála St Clair, ale výprava do Severovýchodního teritoria skončila katastrofální porážkou v boji s domorodci. Mladý Harrison se však vyznamenal statečností a tak byl povýšen do hodnosti poručíka. V armádě pak dále sloužil pod velením zkušeného generála Wayneho, a to až do roku 1797. Tehdy odešel z činné služby s hodností kapitána a stal tajemníkem guvernéra pro Severozápadní terirorium, jímž byl jeho dřívější velitel Arthur St Clair.
Roku 1793 zdědil po své matce území o rozsahu 1 200 hektarů s několika otroky, ale vše to podstoupil bratrovi, neboť tou dobou se již usadil v Ohiu. Zde se roku 1795 oženil s Annou Symmesovou, dcerou významného soudce. Měli spolu celkem deset dětí. Harrison měl i několik nemanželských dětí s černými otrokyněmi.

Správce teritoria

Roku 1799 se stal delegátem Severozápadního území, kdy se ve své funkci zasadil o rychlejší rozprodej půdy farmářům a o oddělení území Ohia od zbytku territoria, které formálně zaniklo roku 1803, aby na většinovém území vzniklo tzv. Teritorium Indiana (souběžně existující již od roku 1800). Harrison se stal prvním guvernérem nově vzniklého území. Jeho úkolem bylo udržovat mír, zabránit konfliktu mezi domorodci a nově příchozími osadníky a zároveň výhodně skupovat půdu od domorodých kmenů, a tak rozšiřovat území, které by bylo vhodné pro trvalé osídlení a tím by vznikl i předpoklad na vznik nového federativního státu.
Nové teritorium mělo rozlohu téměř 700 tisíc kilometrů čtverečních, ale různorodé zájmy a spory toto území nakonec omezilo pouze na velikost dnešního spolkového státu Indiana. Již roku 1805 se podařilo osadníkům z nezačleněného Waynova kraje prosadit u kongresu nárok na vznik samostatného teritoria a jeho území se rozšířilo o poměrně velké území stávajícího teritoria Indiana, konkrétně o na sever od Indiany ležících území. Toto nové teritorium neslo název Michiganské teritorium a v době největšího rozmachu sahalo až daleko na západ k řece Missouri.
Další ztenčení území teritoria nastalo v roce 1809, kdy západní část se od Indiany osamostatnila pod názvem Illinoiské teritorium. Přispěl k tomu nemálo samotný Harrison, který se usiloval o to, aby pro území teritoria byl zrušen zákaz otroctví. Chtěl tak údajně do oblasti nalákat více osadníků. To se převážně protiotrocky smýšlejícím obyvatelům západní části území nelíbilo a proti vůli guvernéra si u Kongeresu prosadili vlastní teritorium. Velkou podporu měla tato iniciativa i u presidenta Jeffersona.

Napětí v oblasti se zvýšilo i s tím, jak přibývalo osadníků a domorodci pod tlakem nových a nových smluv byli nuceni odstupovat další území. V čele nespokojených domorodců stál náčelník kmene Šavanů Tekumseh, který roku 1810 navštívil Harrisona, aby protestoval proti smlouvě z Fort Wayne, neboť jeho kmen nebyl u jednání zastoupen. Harrison tyto námitky zamítl a vyvrátil i argument, že na jednotlivé kmeny nelze pohlížet jako na jeden (indiánský) národ, ale na řadu kmenů s nimiž lze jednat nezávisle. Tekumseh zareagoval nečekaně pružně, když začal objíždět nespokojené kmeny v oblasti (ale i z jihovýchodu) ve snaze vytvořit konfederaci domorodých kmenů a zadržet bílou expanzi násilím. Navíc Tekumseh vyhrožoval, že bude hledat spojenectví u Britů. To vedlo Harrisona k rozhodnutí zasadit domorodcům první úder a nečekaně je překvapil u řeky Tippecanoe, kde roku 1811 uštědřil domorodcům rozhodující porážku. Konfederace se rozpadla a Tekumseh (v době bitvy pobýval na jiném místě) se zbytkem odhodlaných vstoupil do britských služeb, kde dostal hodnost generála a roku 1813 padl v bitvě u řeky Temže v Kanadě, kde byli Britové poraženi právě Harrisonem.

Třicetidenní president

Po skončení války roku 1814 opět odešel z armády a pokoušel se o politický úspěch v rámci domovského Ohia, to se mu se střídavými úspěchy dařilo. V letech 1816-1819 byl federálním poslancem za Ohio, v letech 1819 až 1821 zasedal v ohijském senátu, 1825-1828 ve federálním Senátu. Zajímavá je jeho činnost velvyslance v Kolumbii pro léta 1818 až 1829, kde se osobně setkal ze Simonem Bolívarem. Po návratu z této latinskoamerické země se věnoval výhradně soukromým aktivitám, nějaký čas podnikal ve výrobě whisky. Jeho politické znovuzrození přinesl až rok 1836 a především rok 1840.

Byl stoupencem dřívějšího presidenta Johna Q. Adamse a významného politika H.Claye, a tak ho tyto vztahy dovedly až do strany whigů, kde roku 1836 neúspěšně kandidoval proti Martinovi Van Burenovi. Přesto o čtyři roky později znovu přijal kandidaturu. Van Buren svoji funkci neobhájil a Harrison se stal presidentem. Byl prvním kandidátem, který se kampaně zúčastnil osobně. Dalším jeho prvenstvím bylo, že na inauguraci přijel vlakem. Toho dne vládlo chladné počasí a nový president se těžce nachladil a dostal zápal plic. A tam má tento president třetí a nejsmutnější prvenství, když 4. dubna 1841 na toto onemocnění podlehl. Jeho funkční období trvalo 31 dnů.

nahoru