Galerie presidentů Spojených států amerických

(do roku 1945)

Millard Fillmore

Newyorský právník

Pocházel z farmářské rodiny z městečka Moravia v oblasti státu New York. Otec mu předurčil cestu tkalce, ale mladý Fillmore toužil po vzdělání a po čtyřech měsících toto řemeslo zavrhl a dalšího půl roku navštěvoval New Hope Academy. Nastoupil pak jako soudní úředník a dále pak pokračoval v právním vzdělání.
Roku 1823 byl přijat do právnické komory a o rok později vznikla renomovaná právní kancelář Fillmore & Hall.
V roce 1828 pojal za manželku Abigail Powers, narozenou - stejně jako on - v městečku Moravia. Vyučovala na New Hop, kde se o dva roky mladší Millard stal jejím nejstarším žákem a později mezi nimi vznikl romantický vztah.
Svoji politickou karieru zahájil Fillmore v roce 1828 za Anti-zednářskou stranu ve sněmovně státu New York. Od roku 1832 zastupoval ve Sněmovně reprezentantů stranu Whigů a stál po boku Johna Quincyho Adamse v jeho protiotrokářských postojích. Vždy byl však připraven pro kompromisní řešení v rozporech mezi Severem a Jihem a vnímán tak jako umírněný odpůrce otrokářství.
V roce 1844 sice neuspěl ve volbách o guvernéra státu New York, ale v letech 1848-1849 za tento stát zastával volenou funkci kontrolora. Další úspěch se dostavil s nominací na vicepresidenta k Zachary Taylorovi, který pocházel z Jihu, což mnohé Whigy dráždilo. Po volebním úspěchu tohoto generála a hrdiny z mexického konfliktu se tedy Millard Fillmore stal vicepresidentem.

(Vice)president

 

V otázce rozšíření otroctví do nově vznikajících států však jejich názor s presidentem Taylorem shodný nebyl a paradoxně ze Severu pocházející Fillmore chtěl nadále pokračovat v dosavadním kompromisním způsobu povolení otroctví ve státech, které vznikaly na Jihu. President Taylor, byť sám Jižan a vlastník otroků, požadoval, aby se státy svobodně rozhodovaly. V praxi to právě u Kalifornie, která již ve své ústavě otrokářství zakázala, znamenalo posílení Severu, aspoň tak to vnímali zastánci otrokářství.
Zachary Taylor svůj koncept neprosadil, neboť nečekaně zemřel. Fillmore se z pozice své funkce stal hlavou Unie a bylo nyní na něm, jakým směrem se země vydá. Přijal demisi celého kabinetu, zvolil si a podepsal se pod kompromis, který však znamenal vítězství zastánců otrokářství. Kalifornie se stala neotrokářským státem a Texas se vzdal zbytku teritoria, které získal po vítězné válce, avšak na straně druhé nebylo dosaženo zákazu otrokářství na tomto území pro budoucí státy a také ne na území District of Columbia. Podle nového zákona musel být navrácen vlastníkovi otrok, který uprchl do jakékoliv části Spojených států.
V zahraniční politice se zaměřil na obchodní styky s jihovýchodní Asií, obzvláště s Japonskem.

Konec politické kariéry

Whigové si prozatimního presidenta za svého budoucího kandidáta nezvolili. Mnozí jeho straníci ze Severu mu neodpustili podepsání zákona o uprchlých otrocích z roku 1850, zamý jako Fugitive Slave Act. Tím šťastnějším se stal generál Winfield Scott, spoluúčastník vítězného tažení do Mexika. Ale ani on neporazil demokratického kandidáta Franklina Pierce.
O návrat do politiky se pokusil o několik let později, když se roku 1856 rozpadla strana Whigů. Dovedli ji k tomu rozpory okolo otázky otrokářství, a to především u nově vznikajících států. Mnoho bývalých členů této rozpadlé strany vstoupilo do nově vzniklé Republikánské strany, ale Fillmore tuto nabídku odmítl a přešel do radikálně naladěné Americké strany, nacionalistického uskupení zaměřeného především proti přistěhovalcům. Stal se jejich kandidátem pro volby roku 1856. Společně s kandidátem na vicepresidenta, kterým byl synovec bývalého presidenta Andrewa Jacksona - Andrew Jackson Donelson, skončili třetí.
Tímto jeho politická aktivita skončila. V občaské válce stál za zájmy Unie. V roce 1874 zemřel na mozkovou mrtvici.
Během jeho presidentského působení v Bílém domě byla do Unie 9. září 1850 přijata Kalifornie jako 31. stát Spojených států.

nahoru