Calvin Coolidge
| 30. americký president | |
| narozen : | 4. července 1872 |
| zemřel : | 5. ledna 1933 |
| funkční období : | |
| 2.8. 1923 - 4.3. 1929 | |
| politické zařazení : | |
| Republikánská strana | |
Patriot z Nové Anglie
Narodil se do novoanglikánské puritánské rodiny, která se již počátkem 17. století usadila v Massachusetts. Celým jménem se jmenoval John Calvin Coolidge, stejně jako jeho otec, který měl pověst úspěšného farmáře, obchodníka, provozovatele poštovní stanice, zastával místo ve vermontském zastupitelstvu. Jeho matka pocházela také ze zemědělské rodiny, zemřela však v necelých 40 létech na tuberkulózu, když bylo Calvinovi pouhých 12 let. Jeho sestra Abigail a zároveň jediný sourozenec zemřela o šest let později ve 14 letech. Jeho otec se později znovu oženil.
Calvin se rozhodl vystudovat práva a po úspěšném absolvování Amherstské vysoké školy byl přijat do právní komory a praxi vykonával v Massachusetts v Northamptonu. Brzy se v však v barvách Republikánů snažil prosadit i politicky a v roce 1898 byl zvolen do rady Northamptonu. O rok později se vrátil k právnické praxi ať již soukromé, tak i ve službě města. O dalších deset let později se stal starostou tohoto města a mezi léty 1911 až 1915 působil v massachusettského senátu, další tři roky zastával funkci zástupce guvernéra tohoto státu. V roce 1918 se stal guvernérem za Massachusetts.
Mezitím se roku 1905 oženil s Grace Annou Goodhueovou, s níž měl dva syny, ale mladší z nich roku 1924 zemřel po úrazu na tenisových kurtech a následnou sepsi.
zvětšit do nového okna
Do podvědomí národa se dostal především roku 1919, když se bostonští strážnici rozhodly vstoupit do stávky. Jejich vrchní velitel Curtis se po neúspěšném vyjednávání a vstupu strážníků do celoamerické odborové organizace AFL rozhodl pro rázný postoj a 19 jejich vůdců se rozhodl propustit. To vyvolalo stávku strážníků. Tehdy Coolidge ze své pozice zasáhl a povolal do Bostonu Národní gardu a dobrovolníky ve formě milice. Nakonec došlo i střetům mezi stávkujícími policisty a gardou, kdy strážníků 9 bylo zabito. Stávkující dostali cejch bolševiků, agentů Moskvy a podobně, vznikla proti nim nenávistná atmosféra, nikoho už nezajímalo, že hlavní důvod strážníků bylo úsilí o zvýšení mzdy a sociálních podmínek. Velitel bostonské policie na pokyn Coolidge tři čtvrtiny strážníků propustil (1100) a najmout nových 1500 z řad veteránů První světové války. Vůdce AFL zaslal Coolidgemu telegram, kde se zastal stávkujících strážníků a jejich práva na tento postoj a akt. Ať již byl Coolidgův záměr jakýkoliv, jeho reakce mu vynesla popularitu. V otevřeném dopise vůdci AFL tyto práva popřel s tím, že je nelze tolerovat a vyvyšovat nad bezpečnost občanů nejen Bostonu, ale celých Spojených států. Tímto se stal zajímavou osobností pro vlivné muže Republikánské strany.
Stejného roku se v Bostonu konaly guvernérské volby, v kterých Coolidge suverénně zvítězil a roku 1920 stanul v celonárodních presidentských volbách jako kandidát na vicepresidenta po boku W. Hardinga.
Šedá myš i šedá eminence
Byla to Hardingova volba, aby se právě Calvin Coolidge stal jeho vicepresidentem. Měl pověst pečlivého a pracovitého úředníka, jako vůbec první vicepresident se zůčastňoval všech presidentských porad. Jako člověk se projevoval tiše až plaše, znám byl svou nemluvnou povahou, ale i jemným humorem. Dosti se lišil od zbývajících členů kabinetu, kdy mnozí patřili mezi prominenty Republikánů, zástupce miliardářských rodin či mezi Hardingovi blízké přátele. Nepochybně však svou vůlí ovlivňoval presidentovy kroky.
Pokud mohl, tak navštěvoval svoji rodinu a přátele ve svém rodném Plymouth Notch ve Vermontu. Zde jej také ve 2:30 ráno dne 3.srpna 1924 zastihla zpráva o úmrtí presidenta Hardinga. Podle zavedeného práva se jako vicepresident stal jeho nástupcem až do řádných voleb (Ústavou Spojených států byl tento zvyk změněn v zákon až 25. dodatkem roku 1965). Jelikož jeho otec pracoval jako místní notář, složil tento presidentský slib do jeho rukou. Oficiálně však musel druhý den tento slib zopakovat před předsedou Nejvyššího soudu D.C.
Ve své funkci se zaměřil na zeštíhlování státního aparátu, federální daň snížil ještě více, v tomto období na 46%, v korupční kauze Teapot Dome prošel bez problémů. Pokračoval v předchozím nastartovaném procesu snižování státního dluhu. Krátce před volbami roku 1924 udělil všem původním domorodým Američanům občanství, včetně práva na držení současné půdy. Pokusil se i o ukončení segregace Afroameričanů ve státním aparátu a o jejich skutečné a ne jen domnělé zrovnoprávnění a o důsledné potírání lynčování, rozšířeného především na Jihu. Ale jeho snahy narážely na odpor Demokratů, převážně těch Jižních. Zamezil alespoň tomu, že do státní administrativě nesměl být přijat nikdo, kdo byl podezřelý ze členství či spolupráci Ku-Klux-Klanem.
Roku 1925 se ujal řádného úřadu presidenta, do kterých šli Republikáni z heslem: „Keep Cool-idge“. Opět se mu podařilo snížení federální daně a to až na 24%, jako zastánce volné tržní ekonomiky odmítl její regulaci a zasahování, vetoval snahy o přidělení zemědělských dotací a snížil státní dluh o třetinu. Oproti tomu schválil cla na ochranu domácích výrobců.
Často pořádal tiskové konference, aby veřejnost seznámil se svými kroky i plány. Za celé funkční období jich uspořádal 520.
V mezinárodní politice podpořil Briandův–Kelloggův pakt (1928), který odsuzoval i odmítal řešit vyhrocené vztahy mezi zeměmi válečným konfliktem, uznával právo na obranou válku před agresorem. Tento pakt byl později využit v mezinárodním soudním procesu z nacisty v Norimberku.
V zahraniční politice pokračoval ve šlépějích svých předchůdců a vliv Spojených států na ekonomiku a politiku latinskoamerických zemí dosáhl takové úrovně, že přešel ve formu neokolonialismu. Přímých vojenských intervencí se snažil vyhnout, ale investice společností z USA vzrostla v těchto zemích na dvojnásobek. Velké konglomeráty prakticky kontrolovali ekonomiku těchto rozvojových zemí, jejich nerostné bohatství, ať již to byla ropa v Mexiku či ve Venezuele, kontrola národního hospodářství Hondurasu, silný ekonomický vliv na Kubě. Nechal sice stáhnout vojska z Dominikánské republiky (roku 1924), ponechal je však na Haiti a Nicarague. Všechny tyto kroky vedly k tomu, že na nadcházejícím lednovém kongresu latinskoamerických zemí roku 1928 hrozilo nebezpečí, že odpůrci politiky Spojených států získají převahu a to by mohlo znamenat konfrontace v regionu. Coolidge tento kongres osobně navštívil, aby zúčastněné země od takových kroků odradil.
Stejně jako jeho předchůdci odmítl uznat existenci Sovětského svazu.
Pro nadcházející volby roku 1928 však v sobě nenacházel dost sil. Byl pečlivým a vytrvalým úředníkem, který málokdy odpočíval, smrt syna Calvina roku 1924 pro něj znamenala těžkou ránu. V létě 1927 svým typicky suchým humorem lakonicky oznámil novinářům, že si v příštím roce 1928 svoji nominaci na presidenta rozmyslí, což v podstatě znamenalo, že kandidovat nebude.
Po odchodu do presidentského důchodu se jeho zdraví postupně zhoršovalo. Zemřel nečekaně na srdeční selhání, když se chystal na svou obvyklou odpolední siestu.
