Thomas Jefferson
| 3. americký president | |
| narozen : | 13. dubna 1743 |
| zemřel : | 4. července 1826 |
| funkční období : | |
| 04.03.1801 - 04.03.1809 | |
| politické zařazení : | |
| Demokratická republikánská strana | |
Dětství, dospívání a manželství
Rodina příštího presidenta patřila mezi přední otrokářské rodiny z Virginie. On sám roku 1757 po smrti svého otce Petera zdědil 2 000 hektarů a přibližně 30 otroků. Majetek si však převzal až ve svých 21 létech, tedy roku 1764.
Od útlého dětství se projevoval jako nesmírně bystrý žák a záhy se začal učit latinsky, řecky a francouzsky, projevoval zájem o přírodní vědy. Tímto směrem rozvíjel svoje znalosti i na univerzitě ve Williamsburgu ve Virginii, kde promoval již v roce 1762. K studijním oborům později přidal i studium práva a začal pracovat jako advokátní koncipient.
Byl milovníkem umění, sám hrál na housle a možná láska k hudbě ho sblížila s jeho budoucí manželkou Marthou, s níž uzavřel sňatek roku 1772. Měli spolu šest dětí, ale pouze dvě dcery se dožily dospělosti. Martha zemřela roku 1782 ve věku 33 let.
Když roku 1774 zemřel jeho tchán, získal Jefferson 4 500 hektarů půdy se 135 otroky. Již v roce 1768 začal s budováním svého ústředního sídla, které nazval Monticello. Bylo stavěno v neoklasickém stylu.
Mezi léty 1769 až 1775 zasedal ve virginském parlamentu. I on patřil k odpůrcům britské politiky vůči koloniím. Zúčasnil se Druhého kontinentálního kongresu a patřil k tvůrcům Deklarace nezávislosti. Byl členem pětičlenného výboru, který měl tuto historickou listinu zformulovat, ale jemu byla navíc přidělena i čestná povinnost sepsání tohoto dokumentu.
Od roku 1779 zastával post guvernéra Virginie a hlavní sídlo tohoto státu přenesl do Richmodu, ale pouze do roku 1781, neboť mu byla vyčítána nedůslednost při obraně země.
V létech 1785-1789 působil jako velvyslanec ve Francii, v kabinetě prvního presidenta Georga Washingtona pak mezi léty 1789-1793 zastával post ministra zahraničí, ale jeho nesouhlas s politikou federalistů vyústili k jeho odchodu z vlády. Příčinou byl i postoj k revoluční Francii, kdy Jefferson chtěl prosadit její aktivní podporu, ale federalisté vyhlásili neutralitu a navíc uzavřeli obchodní pakt s Británií.
Ve volbách roku 1796, kdy už George Washington odmítl třetí kandidaturu na presidenta, těsně prohrál s Johnem Adamsem. Podle tehdejších pravidel se stal jeho vicepresidentem, ale tento post vykonával spíše formálně. Nesouhlasil s politikou, ale především se zákony, které v průběhu presidentského období Adams prosadil. Ale ten měl odpůrce i ve vlastní straně, a tak Jefferson zvítězil roku 1800 ve volbách pro období 1801-1805 a znovu tento post obhájil a svůj úřad vykonával do roku 1809.
President
Jeden z jeho prvních kroků bylo odmítnutí placení "mírového tributu" pašovi z Tripolisu. Věc se měla tak, že muslimské státy na severním pobřeží Afriky v minulosti napadaly americké lodě a požadovaly
výkupné za zajatce. Jednalo se vyloženě o pirátství, nikoliv o válečný stav. Úspěchem byla smlouva s marockým sultánem z roku 1786, kdy se tento vzdal nepřátelských akcí, ale zbývající tři státy - Alžír, Tripolis a Tunis příliš ochoty k uzavření smlouvy nejevily. Částky za vykoupení zajatých námořníků byly nemalé, ale roku 1795 byla s těmito formálními tureckými vazaly podepsána smlouva, kdy se Spojené státy zavázali platit "tribut za mír", což údajně činilo až 1/6 z amerického rozpočtu.
Mnohem úspěšnější byl na diplomatickém poli, konkrétně s Francií. Ta se v době Napoleona ocitla v izolaci a válečném stavu s Velkou Británií a nálada v Evropě nebyla budoucímu francouzskému císaři také právě nakloněna. Napoleon sice přiměl roku 1800 španělskou korunu k navrácení amerického území Louisiany, kterou Španělsko získalo roku 1763 po porážce Francie v Sedmileté válce, avšak její trvalé udržení bylo pro Napoleona nereálné, obzvláště pak po vzpouře na Haity. Jefferson původně usiloval o koupi klíčového města La Nouvelle-Orléans (New Orleans ), nicméně přijal výhodnější nabídku, kterou bylo odkoupení celého území za 15 milionů dolarů.
Co se týče původního obyvatelstva, byl si dobře vědom neodvratného konfliktu. Nakonec - nebylo to v koloniální historii osad nic nového. Zvláštní pozornost však zaměřil na pětici kmenů z oblasti jihozápadu Spojených států a Floridy (mississipská kultura), u kterých pro jejich vyspělejší civilizaci ve srovnání s okolními kmeny uvažoval o asimilaci do americké kultury. V opačném případě přicházelo v úvahu vystěhování za řeku Mississippi. Druhá možnost se o necelých třicet let bohužel uskutečnila.
Během jeho prvního prezidentského období byl do Unie přibrán již 17.stát, a to Ohio.
Ve svém druhém presidentském období byl nucen uvalit roku 1807 embargo proti Napoleonovi a jím ovládánou Evtopou a připojit se tak k britské blokádě starého kontinentu. Avšak to silně poškodilo americkou ekonomiku závislou na vývozu. Těsně před koncem svého presidentského období toto embargo zrušil.
Další z jeho skutků bylo podepsání zákona zakazujícího dovoz otroků. Zákon se netýkal vnitřního obchodování s otroky, zákonodárci zákazem dovozu reagovali na extrémní nárůst dovozu otroků z Afriky během posledních dvaceti let. Zákon začal platit k 1.1.1808. Jeffersonův vztah k otroctví byl rozporuplný. Netajil se tím, že v rámci moderních filozofií i v rámci demokratické republiky nemá otroctví místo ani budoucnost, přesto vlastnil stovky otroků, které z otroctví nepropustil tak, jak to udělal Washington. I tak si další rovnoprávnou rasovou společnost dokázal představit pouze vzájemně izolovanou.
Odchod na odpočinek
Jarem 1809 skončilo jeho prezidentské období. Při volbách podpořil svého nástupce a přítele Jamese Madisona a dále se věnoval osobním a charitativním záležitostem. Roku 1815 odprodal 6 500 knih ze své sbírky Knihovně Kongresu, která byla během války roku 1812 vypálena.
V roce 1819 založil Univerzitu ve Virginii.
Zbytek života prožil na svém sídle Monticello, kde 4.července roku 1826 zemřel.
nahoru
